V les!

Adolf Heyduk

V les!
Podzimní vyjasnil se den, nač mřít a hynout v síně skrejši? Ven, do tmavého lesa, ven, tam moje sny jsou nejsvětlejší. Co v města hlučných ulicích, kde jenom prach a klep a zmatky, kde kupuje se ctnost i hřích za chtíčem pošpiněné zlatky. Chci hlavu v hedbáv mechu dát a volné srdce k nebi vznésti a z pršků slunce nachytat své duši hrstku zlatých zvěstí. Jeť snění veškeré mé štěstí. 123