Taje!

Adolf Heyduk

Taje!
Taje, taje, slunce na sad dýše, s vršku štěpu zvonek cvrliká, květnou zkazku Vesna světu píše, ach, to bude báseň veliká! Z jasmínu a z bezu verše budou, z hlasu zežulčinažežulčina zvučný rým, k tomu růži červánků dá rudou... Však kde myšlenka? To nepovím! Najdeť si ji každý v mysli vzletu, až se vnoří v půvab ten a lad, nesvitne-li rosou z nitra květů, zjeví se mu slzou v očích snad. 33