Jarní ruch.

Adolf Heyduk

Jarní ruch.
Svět jižních vánků pocelem se budí, luh květem pyšní se, les vnadou dýše, cit prozářený kypí z lidské hrudi jak víno z číše. Zdroj rozperlen; jak labuť mdlá si svěží kment křídel Vesna v červánkovém moři, den slunný touhou u nohou jí leží a láskou hoří. Na vzduchu zlatých vlnách zvučně plyne pták jásající k nebes nivám zase, a krása vesmír do náručí vine a usmívá se. Na trávě žhavé diamanty planou, v nich na tisíce nejluznějších zjevů; a s větví stromu vonné vločky kanou – a pěvcům z duše rudé kapky zpěvu. – 30