Čas míru.

Adolf Heyduk

Čas míru.
Dech Jara květem plní stromů snětí, zdroj teskliv unik’ skále ze zajetí, a v lidských ňadrech tajemná a svatá pyl sype Krása citů na poupata. Vše šťastno zas, vše s úsměvem se budí, i hněv, jenž seděl v černém koutku hrudi, sám nepříteli k smíru dává ruku a odvrhuje šipku z pomsty luku! Ach, běda duši té, jež bloudí světem a netuší, že pták se druží s květem a s temnou skalou zlaté slunce plání a s vůní zpěv a s ňadry smilování! 43