Léčivý spánek.

Adolf Heyduk

Léčivý spánek.
Co zbylo z květů, Jeseň plení, chlad líbá zemi zvadlým rtem, pták prchá, kraj je zabrán v snění a mlhou odychujeoddychuje zem. Mne jímá žal, má duše kvílí, že vše, co vzchází, musí mřít, a zděšen volám: „Ustaň chvíli!“ a Jeseň šepce: „Tak chci mít!“ Chceš zkvétající jaro v hrudi, když všechen svět jal v náruč mráz? Čas uspává, čas k žití budí, a v spánku na vždy – bude snáz!... 119