Ve žních.

Ve žních.
Sbor: Vstal na východě krásný den a směje se nám do oken, hej vzhůru, chaso mladá! Jak plamen rudne v setí mák, a vesele kde jaký pták i zpěvák písně skládá. Jak zlato svítí polí klas a volá žence: „Máte čas, než vytratí se rosa, však jižních vánků teplý dech už blažen těká po žitech a k zemi shýbá prosa. Ženci: Tož ruče k pasu toulec dán a na plec kosu – čekáť lán – 108 ať položíme žita, sbor děvčat přijde záhy snad a sváže snopy v hojný řad, i kytka bude svita. Děvčata: Ba pospíšíme záhy k vám, jeť smutno, kde je sekáč sám a k písním schází hlasů, snad zavítá i hospodář a čelo vyjasní i tvář; rád veselou má chasu. Ženci: Ej klaď se, zlaté žito, klaď, ať požata je bujná hať, s ní chrpy, mák a stračky... Děvčata : Z těch kytku, chlapci, rychle sem, vám za kloboučky navijem i za své šněrovačky!... Hospodář: A věru pěkný žita lán je položen a posekán a řádně svázán všudy, 109 tož ať vás těší ještě dnes ta našich písní švarná směs! – Sem píšťaly, housle i dudy! Sbor.Sbor: Při práci i při kvasu žehnej, Bože, tomu hloučku s kyticemi při pasu, s kyticemi na kloboučku; až se práce všecka zdaří, dáme věnec hospodáři; veselý nám kyne čas; zazpíváno, zadudáno hude zas a zas!... 10§§110