Jarní slza.

Adolf Heyduk

Jarní slza.
Co kouzla má ten krásný čas, když s luhem obloha se snoubí, když kvete bez a metá klas a mušky svítí v lesa hloubi; když perlami kryt bystřin kraj a kvítím ňadra sivých strání, když pták se vrací v rodný háj a v srdce dávné vzpomínání! Ó, nejkrásnější ze všech dob, když strom pln květnatých je třásní, když věnci zdoben milý hrob a vroucí mysl kytkou básní; ó chvíle tužeb tajemných, ó čase lásky, blaha, krásy, proč kolem skrání pěvcových tkáš růže as, leč perly v řasy? 58 Snad proto rosou vlažíš zor, by jasných pohledů byl schopen, že nebe líbá hlavy hor a v kráse celý svět je stopen? vždyť jinak, zdaž by uviděl chor štěstí ždáním, znaven prací, že také jemu s horských čel v boj žití mír a smír se vrací. 59