Zvěst Krásy.

Adolf Heyduk

Zvěst Krásy.
Zvěst milá v horské přišla skrýše jak sličná kněžka do své říše; květ bílý na cestu jí střemcha roní, na šípku růže planou, a skřivánek písně zvoní jí v přivítanou. Nuž vítej, libodechá zvěsti, a křovinami zašelesti; splav jarých proudů šeptající vlnou zimního zbytek hněvu, a lidstvu dej duši plnou světla a zpěvu! 37