Ptačí píseň.

Adolf Heyduk

Ptačí píseň.
Stkvěje se, směje se slunéčko boží, vykvétá, rozkvétá na mezi hloží; z trávy se pozvedá sasanka skokem, studánka vábí mě blýskavým okem. Na stébla, na vlákna, na mech a žíně, na hnízdě v rokyty útulném klíně; na peří do sadu, na vlnu v luka; na snítku, stan kde mám, soused juž ťuká. 49 Dál, pane sousede pěkného peří, vylítnem pospolu do srdce keři; do srdce rokyty na hrázi vody, místečko vyhlídnem na družné hody. Na hody milosti, na hody sňatku, jste vrch mé radosti, vrch mého statku; ponesem pospolu slasti i žaly... a s malou nevěstou ženich prch’ malý. V keři se ztratili jak šipky z luku, co je tu popěvků, co sladkých zvuků: „Vykvétá, rozkvétá na mezi hložíhloží, skvěje se, směje se slunéčko boží! –“ 50