Lípa na návsi.

Adolf Heyduk

Lípa na návsi.
Ves klidna za poledne, vše tiše odpočívá, jen na návsi ta lípa svou starou hlavou kývá. V té lípy čarokvětu jsou divné věci skryté: tlum zvěstí z dávné doby a báje rozmanité. Těm lípa učila se, když mladou ještě byla, a sivá prababička s ní večer hovořila. Ta lípa naslouchala a klonívala hlavu, by neušla jí žádná z těch divných zkazek davu. 86 Teď v měsíčné-li noci tou lipou vítr duje, vše vůní svou té vísce zas lípa vypravuje. List každý něco šepce a ševelí a šumí – kdo ještě v štěstí věří, ten všemu porozumí. 87