Kouzla.

Adolf Heyduk

Kouzla.
Jaká kouzla! Srdce sotva věří! Jabloň přes noc žíhané má peří, květnatými křídly vonně chvěje, Jaký zázrak! – Neslyšíš? Vždyť pěje. Pěje starým srdcem, výská, jásá, vzletnout chce, pýr vonný s křídel střásá, zvedá hlavu k nebi, do azuru; duše má, spěš za ní, za ní, vzhůru! Ať tě slunce zlatým prškem skropí a v krás moři křestem věčna stopí, abys žila v lidu svého zvěsti. V tom jen žití spása, smír a štěstí. 48