ZAPADLÝ HVOZD.

Emanuel Lešehrad

ZAPADLÝ HVOZD.
Spí dávné touhy, závrati, nikdo jich světu nevrátí. Jak vítr vane nad kraji, do temnot slehlých šeptají. Jich hlasy bloudí pod lesem v netečném tichu bezhlesém. Spí dávné touhy, závrati, snad už se nikdy nevrátí. V tmách hoří vlavé plameny, i ty už teď jsou ztráveny. Sotva, že trošku zaplají, už zase tma je nad kraji. Do tmy se mračí pralesy, časem v nich vítr steskne si... To mojí duší zaklátí zpožděné, dávné závrati. 24