VEČERNÍ DOJEM.

Emanuel Lešehrad

VEČERNÍ DOJEM.
Zapadlo slunce. Vítr ztich. Sám šel jsem borem, sám a tich. Sám plný zvláštních vzrušení, sám šel jsem v hvozdu zeleni. A ještě v dáli zočil jsem oblaka rudá západem, a hory stíny přikryty. Tak zvláštní měl jsem pocity. A cítil jsem, jak zality tím šerem pláčí lesy ty. Cos chorobného bylo v nich jak v zakřiknutých prsou mých. Kam pohled’ jsem, jen večer vlád’, vzduch voněl sytou vůní mát, sný, bezbarvý, v noc rozlitý, by neprobudil lesy ty. 34