CESTOU.

Emanuel Lešehrad

CESTOU.
Až jedenkrát půjdu, s hlavou sklopenou a zraky oslněnými sluncem, jež nad obzor vyšlo a po němž jsem toužil a snil celý svůj život, až jedenkrát půjdu, za sebou zanechávaje krvavé stopy, duše sklíčená v životě jasném, který kol víří a jejž jsem nepochopil, ó tehdy také já ucítím trochu z té nádherné záře, již rozvine slunce, daleko od něho v údolí chladném roznícen vzdechy zvápnělých květin, smuten nad touhou sesláblou věky, zapadlý básník. 54