NOTTURNO.

Emanuel Lešehrad

NOTTURNO.
Tak nocí od rialty ston marně do vln kvílí violy alty. Jaromír Borecký.
Než zbledne luny jas, má lásko snivá, slyš tichnoucí můj hlas, jak v šeru zpívá. V něm bledé smutky své má loutna pěje, a srdce raněné se touhou chvěje. Tvé ručky budu pět; bělejší sněhu, pak karmínový ret i ňader něhu, vlas, který v nadšení po šíji splývá, kde vůně pramení a žalno bývá. 95 Než zbledne luny jas, má lásko snivá, slyš tichnoucí můj hlas, jak ve tmách zpívá. Chci pět o bolech svých, jež touha trýzní, a v nocích bezesných po tobě žízní. Než zbledne luny jas, má lásko snivá, slyš mojí loutny hlas jak touhou zpívá. 96