PROCITNUTÍ.

Emanuel Lešehrad

PROCITNUTÍ.
Juž dávno nezaslech’ jsem ani zvuku. Chci bouři slyšet nízko nad svou hlavou. Červené blesky prorývati mračny. Koruny dubů ohýbat se vichrem. V dusivém vzduchu umírají květy. A celá země oddychuje těžce. Vy mračna, která azur zakrýváte: přineste do mé duše trochu síly! A ve vzduchu visí zlověstné mrtvo: Dnes možno čekati strašlivou bouři. 113