TICHO.

Emanuel Lešehrad

TICHO.
Světice spustily záclony, zavřely mystické schody, kdosi šel k půlnoci záhony, bušil na zavřené vchody. Bušil svým palašem do oken, nikdo se neozval v sále, a když už zasvitl bílý den cestou svou kráčel zas dále. Spuštěny vyrudlé záclony, všechno je v náručí spánku, jenom přes zčeřené záhony slyšeti šumění vánku. Zavřeny železné závory, zapadla dubová vrata, slunce už vyplulo nad hory... Dřímej, má dušinko zlatá! 46