MRTVÉ KRÁLOVSTVÍ.

MRTVÉ KRÁLOVSTVÍ.
Je smutno v království na straně půlnoční, tam hrůza panuje a ticho v ulicích; ze střechy paláce vlá prapor smuteční a nikde stopy víc po barvách hýřících. A dvéře kathedrál jsou otevřeny všem a kněží slouží mše a prosby k nebi zní, na trůně z ebenu král sedí bled a něm, vždyť ví, že padne říš, dřív než se rozední. Tam dole pod hradem Mor zuří v příbytcích... Je všechno ztraceno a nikde pomoci, kde vezme za kliku, nach bledne na lících a pláč a rouhání se vlní do noci. Je smutno... malátno, v tom šerém království, kde mocní předkové lesk rodu hlásali; vše mdlobou schvácené a nic se nezachví, i zvony stříbrné, jež kdysi jásaly. 26 Hrad hrdých illusí se v trosky rozpadá, v příkopech toulají se vzdechy smuteční a město vymřelé se v temno propadá, jen vížky kostelců nad propast noci ční. A stichlé území se v pustu obrátí, co dosud doufalo v hor sluje uteče, až horda Avarů říš shnilou podvrátí a v poutech poslední žoldnéře odvleče... A bílé království pak navždy zapadne, by nikdy nevstalo už v davů jásotu – vše morem zahyne a mrazem vychřadne, i chorá něha Snu, jenž klne životu... 27