PROKLETÉ DUŠE.

Emanuel Lešehrad

PROKLETÉ DUŠE.
Jsou duše, jeho staří mučedníci, jak šedé, zašlé, oprýskané fresky, nad světem sedí, vážné, dumající a v rukou drží desatera desky. A duše jsou, jež znají utrpení, jež stále klesají pod křížem žití, pro které zde spasení v světě není a pro něj jenom Kristus ve tmách svítí. A jiné jsou jak kraje na severu, kde z každé sluje civí lstivá Nuda, a vlci vyjí při měsíčním šeru, co v ledu zrcadlí se záře rudá. Jsou jiné věže chrámů nad jezerem, z kterého tlama ještěra se zvedá, hladova, příšerna a hrozna, v kterém se šine úzkým pruhem luna bledá. Ó Světci, Básníci a Mučedníci, vy duše plné trpkosti a žalu, 119 ať jdete žitím smutní, jásající, vy šílenci a dobrodruzi Graalu, vy stojíte na nekonečna prahu, ve vašich stopách září hvězdy zlaté, vy duše proroků a samovrahů, jež kdesi nad oblaky umíráte. 120