CHUDÉ BLEDÉ DÍTĚ.

Emanuel Lešehrad

CHUDÉ BLEDÉ DITĚDÍTĚ.
(Volně dle Stéphana Mallarméa). Chudý bledý hochu, k čemu vřískáš na ulicích svou pronikavou, smělou píseň, jež doznívá mezi kočkami, velitelkami střech? Neboť ona nepronikne okenicemi etagí, o jejichž těžkých, bleděrudých, hedvábných obvěscích ničeho netušíš. A přece do nich zpíváš s houževnou odhodlaností malého muže, který kráčí samoten životem, a na nikoho se nespoléhaje, stará se o sebe sama. Měl jsi kdysi otce? Nemáš ani stařeny, jež by ti hlad zahnala výpraskem, když se vrátíš domů bez groše. Ale ty pracuješ pro sebe samotného: vzpřímen, přikryt bezbarvými oděvem, který jest zhotoven jako pro dorostlého, předčasné hubenosti a příliš veliký na svá léta, zpíváš, abysi jedl, se zarytou horlivostí, aniž vrhneš zlého pohledu na ostatní děti, jež si hrají na dlažbě. 66 A tvůj stesk zvučí tak hlasitě, tak hlasitě, že se zdá, jakoby se chtěla tvá obnažená hlava, jež se vztyčuje, jakmile hlas stoupá, odloučiti od tvých úzkých plecí. Ty malý muži, kdož ví, zda jednoho dne jich neopustí, až se dopustíš zločinu, když dříve dlouho jsi křičel ulicemi měst. Jdi, není to tuze těžko, dopustiti se zločinu, nutno též míti po chuti také zmužilost k tomu a kdo jako ty – tvá malá tvář jest rázná. Ani groš nepadne do vrbového koše, jejž tvá vyzáblá ruka nechává beznadějně viseti. Oni tě zkazí a pak vykonáš zločin. Stále výše vztyčuje se hlava a chce se od tebe odděliti, jakoby to juž tušila, zatím co v tvé zpívání se stále výhružnějším stává. Řekne ti sbohem, až jednou za mne, za takové, kteří za méně stojí nežli já, zaplatíš. Pravděpodobně přišel jsi k tomu na svět a juž dnes hladovíš. V listech tě uvidíme..uvidíme... Ó ty ubohá, malá hlavo! 67