DOBRODRUH.

Emanuel Lešehrad

DOBRODRUH.
Přišel kdysi rytíř Graalu do veliké dědiny, na prsou měl krunýř králů, na hlavě měl šediny. Přišlo mu zde dosti cize – ironický pro vše smích, neznal nic než svoje vise, bůh ví, co vše skrýval v nich. Píval stará, zlatá vína, říkali mu trubadur, každou chvíli píseň jiná, dneska v cis a zítra v dur. A když jednou s druhy seděl plnou číši k ústům zved’, k zemi kles’ a slova neděl: na rtech smích a v srdci jed! 55