HŘBITOV.

Emanuel Lešehrad

HŘBITOV.
Toť moře, které všechno pohltí, kde na dně tmavém tušíš nestvůry v podmořských pralesích, kam nevnik’ potápěč se svojím skafandrem a zrádnou svítilnou. Toť stoka, kde se všechno shromáždí, monstrance, bouržoa a hadr tuláka i sladcí oběšenci světem prokletí, jimž bída vtiskla dýku do ruky. Toť věčná Lethe tichých šílenců, jimž chladná ocel nad lesk pokladů; proud smete všechno ve svém šumotu, kdo v něm se spatřil, na vše zapomněl. Toť hrůza, kde se rodí báchorky, strašidla všude lezou ze země a v staré, oprýskané kostnici na rakvi sedí velký Zármutek. 75 Toť noční kavárna, kde svůdná nevěstka se sklání s pustým chechtem nad tělem silného hocha, který umírá se zraky kalnými na loži života... 76