VRŽENY KOSTKY...

Emanuel Lešehrad

VRŽENY KOSTKY...
Přišli... Velicí, tmaví, s maskami v tváři, v šedivých rouších; pod plášti kalené dýky... Svlékli mne z šatů, spoutali pevně a drželi soud. V plapolu svíce, pod klenutím sklepa, hledím v tvář smrti. – – (ó, znám vás dobře, mstěte se, mstěte, bídáci!) Vrženy kostky; v hlubokém šeru 116 zvedají paže, smrtelné dýky, by probodli posléz největší srdce. – Přišli. – Velicí, tmaví! Pod plášti kalené dýky. 117