U MOŘE.

Emanuel Lešehrad

U MOŘE.
Tam, o šedivý balvan opřen veliký stařec a hledí upřeně na mne... a tichý úsměv se zračí na jeho tváři. A tiše, tiše zpívá moře v mollových akkordech. – – – – – – – – – – – – Tam, kde o strmý břeh naráží hučící moře, zvedá se žulová skála. Před ní stojí, s divokým vlasem, vážný, ponurý muž. A přemítá..... Tu chvěje se skála a její stěny se lámou a vyráží ohně, 122 a uprostřed výhně stojí sněhová panna a spíná své bělostné ruce k šedému muži........ Je strnule klidný, hlavu skloněnu k zemi – a stále více se rozvírá skála. – – – – – – – – – – – – – – – A hluboko dole zpívá moře v mollových akkordech. 123