VRCH DUŠÍ.

Emanuel Lešehrad

VRCH DUŠÍ.
Stezka se ztratila v močále. Přede mnou chodba je ve skále, neschůdná, studená chodba. S nejistým pohledem dítěte vstoupil jsem do skály zakleté, do skály zakletých duší. Neplálo slunce, nevoněl kraj, nepěli ptáci, nešeptal háj, veliké ticho zde vládlo. Tázavě stanul jsem v temnotách, nějaký stín se za mnou táh, oděný v zvetšelý rubáš. Chodba se ztrácela ve skále. Sova kdes houkala v močále, jakoby někdo umřít měl. Pojednou slyšel jsem temný pád, a kohos vášnivě naříkat, vášnivě do dlaní za mnou – – 37