Druhu nejdražšímu.

Marie Calma

Druhu nejdražšímu.
Jsem jabloní, jež v stín svůj tebe volá a květem sype něhu do tvých snů. Jsem sladkým plodem žíznivých tvých dnů, jsem písní, které duše neodolá. Jít kolem mne a nevzít jeden květ – mně bylo by, že nadarmo jsem kvetla. Ty pro mne paprskem jsi živým světla, já tobě neznámé jsem něhy svět. Jsem čistým ženstvím uprostřed tvých hříchů a zapomněním pro života žal. Jsem myšlenkou, kterou ti osud dal, by v mužnou hrdost proměnil tvou pýchu. A víc ti jsem, než by ti ženy byly, jichž vášně sžehly by tě plamenem. Jsem na tvé cestě čistým pramenem – jsem živou vodou pro ochablé síly. 9