K duši!

Marie Calma

K duši!
Přišla jsem k tobě, s duší tvou pobýt, životu tvému dát něhu, vlnami jeho s tebou se probít k pevnému břehu. Duši ti zahřál citů mých plamen, v hluboké stíny pad’ jasem. Toužím, bys silou svých ramen lásku mou pozvedl časem. Přišla jsem k tobě, chci s tebou zůstat, v duši tvé přebývat tiši – krásou ji naplnit, v jedno s ní srůstat, k závratné nést se s ní výši. Za krásou duše přišla jsem k tobě, do všedna nechci už jíti; že my dva navždy patříme k sobě – na cestu poznáním svítí. 12