Vysvětlení.

Marie Calma

Vysvětlení.
Otevřela jsem ti oči své – brány duše, rozhořené nejčistším plamenem. Přišla jsem k tobě v tuše, že budeš mi bohem i druhem. Jasně vstávalo slunce z ranních par nad květným luhem, a já jsem bytosti své všechen čar a veškeru něhu v náruč tvou nesla. Stačilo k sobě mne přitisknout, uchopit mužně vesla a plout... Dvě byly cesty. Jednou mohli se milenci brát, a druhá vyšší a nová měla nám v slunci vzplát. Tebe lákala ta, po níž milenci šli. Tvé oči zpívaly o rozkoši, a rty šeptaly odříkání litanie. A ve mně jásala píseň 102 vzácné melodie, a já se v tvé oči dívala, abys porozuměl – a zpívala... Což bylo tak těžko písni mé rozumět? V ní nebylo pokušení – ona nevábila v údolí zpět. Tvá přistřižená křídla nemohla za ní se rozletět. A touze mé po duše poznání, radosti vítězné nejtrpčí uložil jsi pokání: jít necestou života – ne cestou milenců, ne k vyšší metě a s citem svým jako sirota sama se ocitnout v světě. 103