Ráno.

Marie Calma

Ráno.
Jaké to bylo ráno, když jsem se probudila, hrdá a smělá, kdy bázeň jsem zdolala, kdy radost ve mně volala v slunečním jasu: „Jdi poznat krásu!“ Šaty jsem oblékla světlé, růží se ozdobila, po cestě šla jsem vzkvetlé. Svatá to chvíle byla života mého. S úsměvem zdravilo ráno, spěchalo ke mně, mateřská země radostí se mnou plakala rosou svých trav nad štěstím, jež bylo ve mně. Hudba se ve vzduchu chvěla, počátek sterých bájí, k našemu ráji jíti jsem odvahu měla. 44 Jaké to bylo ráno, když jsem se probudila, šatečky oblékla světlé, na cestě vzkvetlé sama a šťastna tak byla! 45