Na stráži.

Marie Calma

Na stráži.
Vysoko v horách v podhvězdném šíru oheň můj plane. Sama tam sedám – samotna střežím. Střežím a čekám. Jaký to oheň vysoko v horách plamenem šlehal, když v jeho blízku dva bděli strážci, dva se tam hřáli! Nebylo prací živiti plamen, nebylo smutku dlouhého bdění, nebylo únavy v přísvitu rána. Vysoko v horách sama teď sedám, plamenů ohně sama si hledím. 24 Větrem mi oheň hasne a bledne – kol něho hrůzné rodí se stíny. Před nimi hlavu do dlaní skrývám, doteků větru chvějně se lekám. Oheň svůj střežím, střežím a živím, tělem svým chráním oproti větru – z okolí jeho zaháním písní příšery stínů. U ohně svého vysoko v horách v samotě duše – na stráži čekám. 25