Láska žen.

Marie Calma

Láska žen.
Jen v tichu sníme. Celá bytost naše rozkvétá vyčkáváním. Zříme plaše do jeho očí. Stopy zanechané tam štěstí – jedinou jsou pýchou naší. I když jsme někdy nad život mu dražší, jsme přec jen odměnou za dílo vykonané. A beznáročně krášlí naše láska tvář jeho úsměvem. A žalu vráska kde vryla se, když smutní přišli dnové, rty svoje klademe a vroucnost, s kterou mu duši dáváme i krev svou vřelou – toť láska, kterou rostou hrdinové. 68