Podoba.

Marie Calma

Podoba.
Vzal jsi na sebe podobu dubu a přerost mne, břízku, korunou svojí. Ale větve života našeho srůstaly spolu, a my cítili, jak osudu vítr a po nebi touha nás pojí. Vzal jsi na sebe podobu světce. Já sepjaté ruce své složila v klín a čekala pokorně na tvé požehnání. A když jsi se zvedl – viděla jsem, jak na cestu mou padl stín. Vzal jsi na sebe podobu vraha. Ubledlé tváře zbarvil ti nach z lupenů růží, když vraždil jsi krásu. Chtěla jsem pohledem zaprosit, než mlhou zkalil jej strach. 116