Rána duše.

Marie Calma

Rána duše.
Když dítě se uhodí, béřem je v klín, k srdci je vineme a s čela zlíbáme bolesti stín. Děťátko ještě si chviličku zavzlyká a zas se usměje. Bolest už necítí – nebyla veliká. Když duši zraní nám přátelský cit, v zápětí řekne nám: Když duše zabolí, nutno to skrýt. – Dušička potají slzy své polyká, nikdo ji netiší. Vždyť není vidět, že rána je veliká. 88