Za radostí.

Marie Calma

Za radostí.
Jdu za radostí jako za motýlem... Jak ona vzlétá, duch můj vzlétá s ní, a jdeme k slunci za společným cílem. A radost moje, motýl podzimní, na květech lidských duší pel svůj zanechává. Leť ještě výš – zde pout tvá nepřestává; doletět musíš – poznání kde bydlí. Se zlomenými doletíš-li křídly a v bolesti pak stínu budeš zmírat – já pochopením budu krev tvou stírat. Než zbaběle se nechci s cesty vrátit a z dohledu tě, radosti má, ztratit. I když je bolest konečným tvým cílem – za tebou půjdu přec – jak za motýlem. 101