Neznámá.

Marie Calma

Neznámá.
Miluj mne, neznámou! Nač ti je jméno znát? Květ vidíš u cesty – láká tě vůní svou, do trávy přitiskneš hlavu svou zemdlenou – doma jsi – jednou-li projdeš jen krajinou. Proč bys mne právě tak nemohl míti rád? V okénkách vagonů rychle se střídají obrázky. NěkterýNěkterý, i když jen mihne se – přece ti trvale do duše vtiskne se. Po letech vzpomeneš – zazdá se ti to snem. V rychlíku života viděný okénkem neznámý obličej – zlíbaný ve chvatu – v radosti stopený, 59 slzami loučení v posledu skropený. Vteřina života – kola ji rozdrtí... Setkání kratičké – vzpomínka do smrti. 60