Pokora.

Marie Calma

Pokora.
Staneš-li jednou z večera pod okny mými a vypneš-li hruď – do tváře mé uvidíš z blízka. Otočím tě lokty svými a řeknu, jak se mi stýská. A řekneš-li pak ty – „mou ženou buď“ – tvé oko touhou vzplane, vím již, že odpovím (vždyť jinak nemohu), ať vůle tvá se stane. 115