Na Štědrý den.

Marie Calma

Na Štědrý den.
Odešli všichni. Nemohu hovořit s nikým. Mé vzpomínky patří dnes jen mým nenarozeným dětem. Vidím je – dcerky své světlovlasé... Byly mi tenkrát už celým světemsvětem, dokud jsem sama bývala děvčátkem. Jak tenkrát, tak dosud zůstaly snem holčičky moje. Sen prchne přede dnem, a stesk po něm zbude jen k ránu. Tvář steskem po nich mám uplakánu, a ruce bolí, jak je zadržet chtěly. A dnes štědrý je den! V každé dětské líci, jež zjeví se mi v okně neb na ulici, můj sen je ztělesněn. Toť podoba děvčátek mých a jejich smích! Co dala bych za to, kdyby tu byla teď se mnou jen jedna z nich! Těžký by se rozprchl mraků stín, kdyby hlavičku drobnou v můj přitiskla klín, 64 a já směla hladit vlásků těch len a radost pít jejího úsměvu. Pak byl by to šťědrýštědrý den! 65