Vědomí Druha.

Marie Calma

Vědomí Druha.
Jsi v mé duši – prostupuješ ji silou největších krás. Kol mých skrání větrem duješ, paprskem slunce na mne dopadáš. Nesu ti v křišťálové číši nejčistší vodu, čerpanou na výšinách. Nesu ti vůně zázračných květů, bílé trsy, zbavené trnů. Červánkem poznání zrůžověla mi tvář i tělo. Polibky svými skrop mou krásu, by nevadla. Ať ti svítím, zářím, voním a zpívám, a radost má žhavá ať v oběh tvé krve se mísí, nejsladším opojením zabuší v spáncích. Jsi tělo těla mého a duše duše mé. Společnou vymysleli jsme modlitbumodlitbu, nové „Věřím v Boha“. Věříme v sebe, v krásu svých citů, 31 ve věčnost radosti, v nekonečnost poznávání. Věříme v dílo své, v sílu svých ramen, kterými do nebes zvedáme lásku svou pro štěstí vlastní i druhých. Přebývám rozkoší v těle tvém a krásou ve tvé duši. Láskou svou teprve nyní rodíme se k životu vystupňovaného úžasu a nejbáječnějších cílů. A není slz a přítmí smutku, není zklamání, jen štěstí je, plné a horoucí jako slunce na obzoru od těch dob, co jsme si doznali v tichu svých duší, že navždy si budeme Druhy. 32