Akáty.

Marie Calma

Akáty.
Nahoře u okna s vyhlídkou do zahrad stávala mladá dívka. Akáty kvetly, vonný byl noci chlad, a ruce se v modlitbě spletly. Teď kdyby přišel, kdo má mne rád, jak stín kdyby se do zahrad vkrad za očí mých světly – jako pták na stinné větvi v mém náručí našel by útulek vonný a teplý. Nahoře u okna s vyhlídkou do zahrad přebývá žena mladá. Když kvetou akáty, nečeká, nevolá, ač jejich vůně do noci rozváty omamně lákají – svodu jejich odolá. Zavírá okna... Kdyby se vkrad do jizby její večerní vánekvánek, 118 přines by vůni, odnesl spánek, zlákal by do zahrad v života tůni. 119