Bolest.

Marie Calma

Bolest.
Přišla ke mně vzpomínka na tebe jako veliká bolest. Zmocnila se celé duše mé a každého údu mého těla. Tak žiješ ve mně, že spíš zahubím svou duši a rozdrásám své tělo, než bych tebe zapomněla. A lékem bylo by (vždyť jsem jen ženou) věděti, že i ty si na mne vzpomeneš, že žiju v těle tvém i v duši ranou nezhojenou. A na bolest mou není léku, tak jako není dražšího pohledu a lásky žádoucnější nad tvoje pohledy a nad tvou nevypověděnou lásku, podobnou věčnému světlu u nohou ukřižovaného. 117