Vykoupení.

Marie Calma

Vykoupení.
Když k lidem jdu, tu bolest svou jen množím, a pokorná vždy napadne mne věta o beránku tom božím, co čistotou svou snímal hříchy světa. A v daleku kdes pohled můj se ztrácí, když hledám duše, které z všedna vyšly, svou opustily práci, by ještě zavčas k výšinám svým přišly. Na jejich pout, až ukončí se – čekám. Tam ve výši, kde pouto všedna mizí, před poznáním svým klekám, že nic už v nich ni ve mně není cizí. A není nic, co lekat by mne smělo, když krásou poznání se obzor šíří. Co poznáním se chvělo mé srdce – nikdo už mu neublíží. 27