Resignace.

Marie Calma

Resignace.
Šla jsem necestou života a potkala žíznivé rty a oči, jež tížila samota. Řekla jsem: „Pij!“ Ze studánky duše mé vláhu si načerpej a zlekané oči své pohledem posilni! Nač by v mé duši všechna ta vláha byla se střádala, kdybych z ní píti žíznivým rtům tvým nedala? A na co můj pohled od horských výšek sílu svou bral, když by jen něhu vzít dovedl, aniž by sílu dal? A přec je mi těžko. Ten, jenž byl napojen, studánku duše mé zakalil, sílu vzal z pohledu, aby ho mlhou slz zahalil. Než nevyčítám, i když je mi těžko. 108 A potkám-li žíznivé rty a v pohledu prosbu, zas dary své rozdám. Však nevyčkám víc, bych nezřela cizoty hrozbu – nad nevděkem jak horkým studem plane mi líc. 109