Dopis.

Marie Calma

Dopis.
Vymaž mne z paměti, listy mé spal, ze vzpomínek vyděď mne závěti, na všechno zapomeň, co kdy jsi vzal, daleko odejdi – a nikdy přec moje podoba ze srdce tvého nezmizí, tvou lásku žádná žena mi polibky svými nezcizí. Rozkvetlým jarem půjdeš sám, po jeho krásách zatoužíš – a hned se z blízké lučiny očima na tě usmívám. Vůně tě květů opájí – vzpomínka na mne je tu zas. Bělounká břízka – tělo mé a její závoj – to můj vlas. Zpěv kosa – ohlas písní mých, a jeho trilek radostný – toť volně trysknuvší můj smích. 113 A proto jen mé listy spal a zapři v sobě každý cit. V přírodě se ti zjevím vždy a duši přijdu opojit. 114