Nečekám.

Marie Calma

Nečekám.
Uprostřed nejhorších běd a největších trýzní veselou píseň si zpívám. Na ty, již kdy mne zklamali, jasně se dívám, domovem celý mi svět, v mír mi vše na konec vyzní. Říkají: Šťastna je. – Jsem. – Mám záruku štěstí ukrytu v duše své míru. Tajemství velkého poznání – nezlomnou víru. Kol zklamání projdu jak snem a ve tmu znám světlo si vnésti. Nečekám, dávajíc, nic. A proto, kdo dal mimi, jako když stonásob dává. Stačí mi vztažené dlaně, jež dovedou brát. Dary své položím na ně a miluji, aniž bych řekla – i ty měj mne rád! 82