Vyznání.

Marie Calma

Vyznání.
Vše přebolí, pomním-li na věčnost. Příhody dneška, nejsou zítřku ničím. Když dávám, nepomýšlím na vděčnost, když ztrácím, nové naděje si vztyčím. A nezastavím kroků pro překážku. Když je to kámen, pokorně ho zvednu, když je to lež, nemyslím na přetvářku a v zapomnění pochovám ji bezdnu. Když je to krása – k ústům přitisknu ji a radost přijmu, bych měla co dáti; když je to dobro – srdcem pomiluji a v duši své ho nechám v plody zráti. 63