V sněhu.

Xaver Dvořák

V sněhu.
Ani vzdechu, ani vzlyku, zmírá zem tak oddaně; sníh ji skryje v okamžiku, padá v lán už, na stráně. Sotva víš a krok se vláčí těžce země po rovu a vzpomínáš v teskném pláči, zda ji uzříš poznovu. – Není líto života mi, jeho žhoucích rozkoší; jsou jak bouře nad horami, která květy pustoší. Jednu touhu duše hostí, jedno vroucí přání mám: jak ta země bez hořkosti, klidně tak, kéž umírám; jak ta země v nebes míru, skryta v bílých závějích; v duši vzkříšení mít víru a tu duši – padlý sníh. 15