V mlhách.

Xaver Dvořák

V mlhách.
Mlhy nad zemí se tiše táhnou, jejich šlépěj rosy krůpěje; když mi snové v duši bolnou sáhnou, hned se oko v slzách zaskvěje; mlhy nad zemí se tiše táhnou, ale bolesť moji neobsáhnou. Hle, to slunce ze mlh clony zírá,zírá jako tváře z mysli vybledlá, a vzpomínka rukou vlídnou sirá smutku stín teď s duše nazvedla; hle, to slunce ze mlh clony zírá v hrob minulosti, jenž se otevírá. 22