Poesii.

Xaver Dvořák

Poesii.
Ó něhy kouzlo, které plá jí v zraku; jak podobá se edenskému ptáku, jenž písní svou nás láká v bájné kraje; my za ním jdem, až stanem v branách ráje. Pak vracíme se s říše nadoblaků v ten pustý svět, jenž dřímat zdá se v mraku. Co život nám pak, co vše jeho taje? Co jas a květy, na nichž stín si hraje? Tu všecko v mlze splývá! jenom touha nás v duši hřeje netušeným blahem,blahem jak vězně v temnosti ta světlá prouha, jež propletla se vyšlapaným prahem: sní zamyšlen o zemi, jež usmívavá plá venku, nad níž velké slunce vstává. 46