V Tvé svatyni.

Xaver Dvořák

V Tvé svatyni.
Co myslím jen, to píseň jásající, čím srdce chvěje se, to vůně květů; stín smutku dávno prchnul s bledých lící, a teskný vzdech juž roztál na mém retu. Jak šťasten jsem, já bojím se to říci, by štěstí jako ptáče bájných světů se nevzneslo z mé duše zoufající – úž’ tisknu ruce k ňadrům v svatém vznětu. Zřím k Tobě, Matko, ne víc v rozechvění; v mém srdci záře jako úsvit denní, kde dříve tměla se poušť citů kletá, tam vesnou lásky naděje zas zkvétá, a duch můj vírou, jež v mé hrudi dřímá, teď zem i nebe hvězdné obejímá. 102