Dolorosa.

Dolorosa.
Nocí tmí se Její oko, mrazem líce pobledají; lokty bílé, mrtvé tělo, chvějí se, jak objímají. Žal se, soucit duší snují, v chrámu píseň dozpěvují: Ó bolesti! ó žalosti! Ani rosy na té řase, bez slzí a beze vzdechu: ach, v té těžké, hořké chvíli co Jí dal Bůh pro útěchu? Myšlénky se duší snují, jak tu píseň dozpěvují: Ó bolesti! ó žalosti! Sevřené rty jako poupě, prvé nežli rozvije se; co se asi za ním tají, co, ach, ve svém hloubí nese? Žal se, soucit duší snují, jak tu píseň dozpěvují: Ó bolesti! ó žalosti! 40 Patří jen na mrtvé tělo, na ran rudé květy plaše, na těch rukou, svatých nohou sázely je hříchy naše. Myšlénky se duší snují, jak tu píseň dozpěvují: Ó bolesti! ó žalosti! A mé hříchy dále rostou a ty rány dál se rdějí, kam to oko plné něhy patří v teskné beznaději! Žal se, soucit duší snují, jak tu píseň dozpěvují: Ó bolesti! ó žalosti! Divé hoře teď mě chvátí: což tu více spásy není? Kudy vede cesta z hříchu, a co vede k vykoupení? Myšlénky se těžce snují, jak tu píseň dozpěvují: Ó bolesti!! ó žalosti!! 41